Chcete-li dosáhnout neotřelého vzhledu stěn interiéru, nemusíte se omezovat jen na nátěrové hmoty či tapety. Velmi zajímavých efektů je možno docílit jen použitím vhodných omítek.
Omítky jsou tradičním a dosud nejčastěji používaným způsobem pro úpravu vnitřních a vnějších povrchů staveb, avšak není omítka jako omítka. Liší se především v materiálovém složení – např. vápenná, vápenocementová, cementová, sádrová – které určuje její mechanické vlastnosti (např. sádrová omítka pro prostory, kde je potřeba menší prašnost) i vzhled povrchu. Dnes už slovo „omítka“ neznamená jen bílou, víceméně hladkou, jednotvárnou plochu.
Pro vnitřní omítky platí pochopitelně jiné, obecně řečeno menší nároky, než pro omítky vnější. Nemusejí být tak rezistentní vůči mechanickým, klimatickým a dalším vlivům, ačkoliv by zase měly být odolné otěru a znečištění, nehořlavé, netoxické, bez zápachu, omyvatelné, neměly by se drolit, umožnit dýchání stěn apod. Je možné použít také materiály tepelně izolační. A hlavně, mohou velmi dobře splnit účel dekorační.
S vhodnou omítkou je možné docílit velké barevnosti, srovnatelné s nabídkou běžných malířských barev, ale i mnoha různých zrnitostí a povrchových reliéfů. Co třeba stěna se strukturou dřeva, kamene nebo kůže? Nebo úmyslně „křivá“ omítka, připomínající starý dům?
Nabídka je opravdu široká, a to jak ve stavebninách, tak i v různých super- a hyper- marketech pro kutily a stavebníky. Nejčastěji se asi setkáte s výrobky firem Knauf, Job, Sto, Cemix apod. Produkty jsou označovány názvy, které napovídají, jak bude povrch vypadat – škrábaná omítka, kamínková omítka, rýhovaná omítka… U každého typu pak ještě existuje řada variant dle struktury a dalších parametrů. Mezi exklusivnější patří materiály s mramorovým efektem, umožňující napodobit vzhled starých antických paláců a tzv. „benátské štuky“.
Dojem z interiéru se při použití dekorativních omítek změní nejen díky jejich vzhledu, ale vliv bude mít také odrazivost povrchu. Světlo, dopadající na reliéf, se totiž jednoduše neodráží jako u hladké stěny, ale různě se láme, pohlcuje a rozbíjí. Díky tomu působí pokoj s takovouto omítkou většinou mnohem útulněji. Někteří odborníci dokáží s těmito efekty pracovat a navrhnout takovou omítku, která vytvoří požadovanou světelnost a atmosféru místnosti.
Vnitřní omítky se nejčastěji nanášejí v tloušťce 10 – 15 mm u jádra a 1 – 2 mm štuk, nebo jen 10 mm při použití jednovrstvé omítky. Tyto práce je možné provádět prakticky po celý rok, tedy i v zimě. Pokud však chcete dosáhnout kvalitního povrchu a nemáte s materiálem a jeho aplikací zkušenosti, je lépe svěřit práci odborné firmě. Ta také posoudí, zda je nutné provádět nějakou penetraci, nanést vyrovnávací podklad apod.
Ať už tedy budete stavět či renovovat, vnitřní omítka je vhodným prostředkem k dosažení útulného a atraktivního bydlení.