Aneta snila o tom, že si loft upraví na bydlení. Mělo to však jeden háček – staré továrny stojí v průmyslových zónách větších měst a ona se chtěla dívat na les av létě poslouchat cvrlikání cvrčků. Tak to vyřešila po svém.
Prošla několika průmyslovými objekty a každý měl nějakou chybu: buď byl příliš malý, velmi zničen, nebo stál na frekventované silnici. „Po tomto neúspěchu jsem přemýšlela, jestli mám změnit svůj sen, nebo jej přizpůsobit realitě a vybudovat si loft někde daleko od civilizace podle toho, jak ho nosím ve svých představách,“ říká Aneta.
Rozhodla se pohlídat klidné místo a na něm uskutečnit svůj sen. Naštěstí narazila na zalesněný, ale prosvětlený pozemek o rozloze dvetisícpäťsto čtverečních metrů, porostlý břízami a smrky, a bylo rozhodnuto. Aneta je nechala klidně růst, přidala k nim jen svůj dům, trávu a bylinkovou zahradu.
Cihla, dřevo, kámen
Dům, který působí, jakoby byl do lesa přesunut ze starých časů, Aneta s partnerem postavili z přírodních materiálů. Nevytvářejí však rustikální atmosféru, ale jsou stylizované do současnosti. Dominuje cihla, nejen z exteriéru, ale i uvnitř. A není obyčejná, ale ručně vyrobená v Belgii.
Cihlovou fasádu rozbíjejí kovové okna a doplňuje sedlová střecha pokrytá šedou taškou. Uvnitř cihlu doplňuje dřevo na podlahách, schodech, na stěnách a působivý je i přiznán dřevěný krov. Dřevo se objevuje v podobě nábytku, nejvýrazněji v jídelně a obývacím pokoji. Ten navrhla Aneta sama a dala vyrobit truhláři, se kterým spolupracuje už léta. Dřevem se přírodní artikl v interiéru nekončí, jeho teplo vyvažuje kámen. Je z něj kuchyňský pult i krb v obývacím pokoji a dlouhý umyvadlový pult v koupelně.
Myslela na budoucnost
Dům má tvar L a skládá se ze dvou bytů. Část s hlavním průčelím orientovaná na jihovýchod je královstvím Anety, jejího partnera a syna. Druhou, kolmou, obývá její sestra s rodinou. „Postavili jsme byt i pro sestru, aby nás později náš seniorský život nenudil,“ směje se Aneta.
Velkou obytnou plochu, šest set čtverečních metrů, udržují tepelným čerpadlem. „Je to ekologické a levnější než vytápění plynem, ale instalace stála majlant a v mém životě se mi ta investice pravděpodobně nevrátí,“ konstatuje Aneta.
Využívají podlahové vytápění, ale na některých místech bylo nutné stěnové a tradiční radiátory. Například v obývacím pokoji, kde chtěla mít Aneta dubové desky na podlaze a hrubý koberec, přes který by teplo z podlahového vytápění těžko pronikalo. Během dvou let byl dům Anetin priorita, už jí zbývá jen zasadit v divoké zahradě mezi trávou a bylinkami vlastní strom.
Po třech letech života v tomto domě bych nic nezměnila. Mám ho ráda na jaře a v létě, když konečně mohu vyjít ven na zahradu, posedět večer při svíčkách na terase a poslouchat cvrčky. Uvědomuji si, že jsem naplnila svůj největší sen v životě – dům, který žije a lahodí oku.