Nábytkový závěs naložený je typ pantů, který umožňuje, aby dvířka překrývala bok skříňky a zvenku hladce navazovala na korpus. Používá se všude tam, kde chcete čisté čelní linie bez viditelné spáry mezi dvířky a stěnou skříňky, typicky u kuchyní a koupelnového nábytku. Na rozdíl od vloženého (tzv. zasazeného) závěsu neleží dvířka v otvoru, ale „sedí“ před korpusem a částí své plochy ho překrývají. V následujících odstavcích vysvětlím, jak naložený závěs funguje, jaké má varianty, jak ho správně zvolit, namontovat a doladit.
Základní konstrukce dnešních naložených závěsů vychází z tzv. skrytého kloubového pantu se zapuštěným kalíškem ve dvířkách o průměru nejčastěji 35 mm. Kalíšek se do dvířek navrtá do hloubky přibližně 12–13 mm a je spojen raménkem s montážní destičkou, která drží na boku korpusu. Tento kloub je vícenásobně lomený, takže se při otevírání dvířka elegantně odsouvají od hrany a neškrtají o korpus ani při velkých úhlech otevření. Běžné úhly otevření jsou kolem 95–110°, existují ale i varianty 120°, 155° nebo speciální bezpružinové pro tip-on. Součástí raménka bývá pružina pro samo-zavírání a v řadě modelů i integrované tlumení, které zavírání zpomaluje. Typické je třísměrné seřízení: do strany cca ±2 mm, do hloubky kolem −1 až +3 mm a do výšky přes montážní destičku obvykle ±2 mm. Díky těmto možnostem lze po montáži přesně nastavit spáry a rovinu čel, aby kuchyňské linky působily jako jednolitý pás. Naložené provedení přitom zajišťuje, že hrana dvířek se překrývá s bokem korpusu a zakrývá tak montážní destičku i spojovací šrouby. Celek je nenápadný na pohled, ale mimořádně servisovatelný, protože raménko lze z destičky u mnoha typů vycvaknout bez nářadí. Závěs je tedy funkční strojní součástka, ne jen „pant“, a zaslouží si přesné nastavení.
Když se řekne naložený závěs, jde ve skutečnosti o způsob usazení dvířek vůči korpusu, kterému se říká naložení neboli překrytí. Plně naložené dvířko překryje bok korpusu celé, polonaložené sdílí bok mezi dvěma dvířky a každé překryje jen jeho část, zatímco vložené zapadne dovnitř otvoru. To, kolik materiálu dvířka překryjí, určují jednak tvar raménka (tzv. vyhnutí či crank 0/9/17 mm), jednak výška montážní destičky a navrtání kalíšku. Výrobci kování obvykle uvádějí tabulky, kde pro danou kombinaci cranku, destičky a osové vzdálenosti navrtání (B = 3–7 mm od hrany) vyčtete výsledné překrytí i potřebnou spáru. Tento přístup umožňuje přesně navrhnout čela tak, aby si nepřekážela v rozích, u dvojic dvířek na společném boku nebo vedle výsuvů. U polonaloženého řešení je klíčové rozdělit překrytí spravedlivě mezi obě dvířka, aby po seřízení zůstala uprostřed rovnoměrná svislá spára. Z praktického hlediska tedy pojem naložený neznamená „silnější“ závěs, ale informaci o tom, že čelo překrývá korpus a v jaké míře se to děje. Při návrhu kuchyně tak vždy začínejte od rozkresu spár a teprve podle něj volte crank, výšku destiček a vrtání, jinak se budete po montáži zbytečně trápit. Dobře připravený projekt ušetří čas i nutnost sahat po neesteticky velkých podložkách pod lištami či úchytkami.
Samotná montáž naloženého závěsu stojí na dvou přesných operacích: vyvrtání kalíšku do dvířka a upevnění destičky na korpus. Kalíšek průměru 35 mm se vrtá kolmo, s dorazem na hloubku přibližně 12–13 mm a s osovou vzdáleností hrany běžně 3–5 mm podle doporučení výrobce kování. Na lehčí materiály, jako je MDF s fólií nebo přírodní dýha, se vyplatí použít ostrý sukovník a podložení, aby nevznikly výtrhy vláken. Montážní destička se obvykle šroubuje do předvrtaných otvorů systému 32, což znamená, že osa otvoru je 37 mm od hrany korpusu a rozteče jsou násobky 32 mm. Kdo pracuje s lamino deskami, ocení eurošrouby nebo předlisované pouzdro, masiv si zase žádá klasické dřevovruty se širším závitem. Před finálním dotažením je vhodné zkontrolovat rovinu korpusu a kolmost boků, protože i drobná křivost se na spárách hned projeví. Po nasazení raménka do destičky se dvířka nejprve „nahrubo“ srovnají do výšky, potom se jemně doladí hloubka, a nakonec se do strany dotáhne spára u kliky i na pantu. U těžkých, vysokých dvířek je vhodné přidat třetí závěs zhruba do horní třetiny, případně volit závěsy s větší nosností. V interiéru panelových rozvodů nebo u vestavných spotřebičů nezapomeňte prověřit, zda úhel otevření nepřekáží krytům, soklům nebo madlům sousedních spotřebičů.
Při výběru naloženého závěsu nejde jen o to, aby „pasoval“, ale aby odpovídal tloušťce a hmotnosti dvířek, požadovanému chodu a stavebním vazbám kuchyně. Tenká dvířka kolem 16 mm zvládne téměř každý standardní pant, u tlustších 22–25 mm už hlídejte minimální vzdálenost vrtání kalíšku od hrany, aby nedošlo k prosvícení nebo oslabení čela. Pokud chcete bezúchytkové otevírání na dotyk, hledejte bezpružinové provedení a přidejte samostatné tip-on či push mechaniky, jinak by pružina dvířka sama dovírala. Kdo preferuje tiché dovírání, ocení integrované tlumení v raménku, případně externí tlumiče, které lze dodatečně nacvaknout na montážní destičku. Zohledněte také úhel otevření a tzv. nulový přesah, zejména pokud se vedle naložených dvířek vysouvají zásuvky – potřebujete, aby při otevření dvířek nic nepřesahovalo do dráhy čela zásuvek. Pro rohové skříňky existují speciální rohové závěsy s odlišnou kinematikou, které drží čela v rovině a přitom umožní plnohodnotné otevření. Volba značky bývá otázkou dostupnosti a rozpočtu, ale prémiové systémy nabízejí stabilnější seřizování, jistější klipové uchycení a delší životnost tlumičů. Kutilové ocení montážní šablony a vrtací přípravky, které drží rozměry bez přeměřování a zkracují čas na každém kusu. Při rekonstrukcích nezapomeňte, že různí výrobci mohou mít jiné pozice šroubů destiček, takže se vyplatí zkontrolovat kompatibilitu, abyste nemuseli převařovat všechny boky.
I nejlepší naložený závěs čas od času potřebuje dotáhnout či přenastavit, protože dřevo pracuje a každodenní používání umí se spárami pohnout. První pomoc je jednoduchá: malým křížovým šroubovákem upravíte boční excentr, hloubkový doraz a případně výšku na destičce, dokud spáry zase plynule nenavazují. Pokud dvířka po zavření sama odskočí, bývá na vině kombinace příliš velkého překrytí a silné pružiny, případně kolize s těsněním nebo policí uvnitř. U tlumení se projevuje únava oleje – zavírání se zrychlí nebo začne „cuknout“ těsně před dovřením, a v takovém případě se vyplatí tlumič vyměnit, u klipových systémů to zvládnete během minuty. Dvířka otírající se o bok korpusu signalizují chybně nastavenou hloubku, u vysokých a těžkých čel může pomoci přidat jeden pant navíc. Vymačkané šrouby v dřevotřískovém boku zachráníte zaslepením otvoru kolíkem s lepidlem a novým předvrtáním, v koupelnách používejte pozink či nerez, aby kování nekorodovalo. Mazání kloubů obvykle není potřeba, prach otřete suchým hadříkem a vyvarujte se agresivních čističů, které mohou poškodit plastové části tlumiče. Sezónní kroucení masivu je normální a je lepší reagovat drobným seřízením než nadměrně utahovat šrouby, které by mohly časem strhnout závit. Když závěs doslouží, usnadní vám výměnu označení roztečí i typ raménka; vyfoťte si starý díl před cestou do obchodu, a prodavač podle toho snadno navrhne kompatibilní náhradu.