Při rekonstrukci staršího domu je nutné všechny konstrukce přicházející do kontaktu se zemí izolovat před působením vlhkosti. A právě léto je na tyto práce nejvhodnější období.
Vzlínající vlhkost se na stěnách projevuje ve formě viditelných map, vydouvání a opadáváním omítek, případně též zatuchlých zápachem, vlhnutím textilií, výskytem plísní. Typicky se objevuje v starších domech, kde došlo k porušení izolace, její opotřebení nebo tam kvalitní hydroizolace nebyla vůbec provedena.
K pronikání vody do zdiva dochází vzlínáním vody zpod základů působením kapilárních sil, které způsobují pohyb vody v porézních materiálech. V závislosti na složení zdiva může voda a v ní obsažené škodlivé soli pronikat zdivem do značných výšek.
Ve vodě obsažené soli vytvářejí na omítkách typické mapy a solné výkvěty. Proti vzlínající vlhkosti nemá smysl používat odvlhčovače, protože ty příčinu vlhkosti neřeší. Nezabrání tedy dalšímu pronikání vody do zdiva. Sice dočasně sníží obsah vzdušné vlhkosti v místnosti, ale stěna zůstává stále vlhká a celý proces se opakuje pořád dokola přičemž zároveň dochází k velkým spotřebám energie na vytápění objektu v hodnotě až několik stovek eur. Jedinou možností, jak zabránit průniku vzlínající vlhkosti do budovy, a tím zabránit postupné degradaci zdiva, je využití některé z přímých sanačních metod s případnou kombinací doplňkových sanačních opatření.
Pomohou sanační metody
Mezi nejznámější přímou sanační metodu patří „podřezávání zdiva“ s vložením hydroizolačního materiálu nebo zarážení kovových desek do zdiva. Nevýhodou může být možné statické zatížení budovy a nutný stavební zásah. Mělo by se domyslet také odizolování vnitřního zdiva, podlah, případně sklepů.
Méně známou, ale v současné době stále více využívanou přímou sanační metodou, je metoda aktivní elektroosmózy. Je atraktivní hlavně díky komplexnosti jejího použití. Umožňuje úspěšně izolovat obvodové i vnitřní zdivo, podlahy či sklepa. Nenaruší statiku budovy, její instalace je časově nenáročná, zpravidla bez nutnosti běžného provozu nemovitosti. Zařízení je trvale připojeno k elektrické síti a při standardním příkonu 6 VA je spotřeba energie přibližně 11 eur za rok. Na odvlhčení zdiva musí být vytvořen uzavřený elektrický okruh. Skládá se z řídící jednotky, elektrod a kabelového propojení. Do vlhkého zdiva se instalují kladné elektrody, pod základy záporná elektroda. Vše je propojeno s řídící jednotkou, která transformuje napětí v okruhu a dále indukuje elektromagnetické impulsy, které ještě více podporují vysušování zdiva. Kapilární vzlínání vody je přerušeno a voda je přitahována k záporné elektrodě. Po vysušení zdiva systém zůstává v nepřetržitém provozu v režimu prevence, který zabraňuje opětovnému vzlínání vody.
Poslední přímou sanační metodou je chemická injektáž, při které se vytvoří chemické hydroizolační clony ve zdivu s těsnícími nebo vodoodpudzujúcimi vlastnostmi nebo jejich kombinací. Před jejich aplikací musí být posouzen technický stav zdiva, aby umožnil vrtání do zdiva a jejich následné infuzní a tlakové napuštění příslušnými prostředky. Vrty do zdiva se dělají podle možností stavby z jedné nebo obou stran konstrukce. Nevýhodou mohou být vyšší náklady a kratší životnost technologie.