Namísto budování tepelného čerpadla či koupě kotle na biomasu často na snížení nákladů na vytápění postačí vyměnit starý plynový kotel za nový. Moderní kotle dokážou totiž získat výrazně více tepla než ty starší. Díky tomu se sníží spotřeba plynu.
Ačkoliv patří plynové topení k těm nejdražším, mnoho lidí ho upřednostňuje pro jeho nenáročnost. Stačí otočit vypínačem, nastavit na termostatu potřebnou teplotu a kotel již hřeje. Není třeba shánět dřevo ani přikládat. Pokud se plynový kotel nepokazí, celou zimu dokáže topit bez jakéhokoliv zásahu.
V porovnání s minulostí však už i plynové kotle prošly modernizací. Klasický plynový kotel totiž funguje na tom, že v něm hoří plyn, který ohřívá vodu do radiátorů. Jenže spolu se zplodinami do komína uniká i vodní pára, která má vysokou teplotu. O toto teplo při použití plynového kotle přicházíme.
Problém s unikající vodní párou řeší kondenzační kotle. Ty zachycují unikající zplodiny a chladí jejich. Vodní pára se proto sráží a předá kotli kondenzační teplo. V porovnání s klasickým plynovým kotlem lze v kondenzačním kotli získat také o více než osm procent tepla.
Výhodou kondenzačních kotlů je i to, že výrobci k nim nabízejí nový způsob regulace teploty. Kromě vnitřního termostatu je lze vybavit i vnější sondou, která sleduje změny venkovní teploty. Kotel tak ví, kdy má přitopit dříve, než se sníží vnitřní teplota. Naopak, pokud se venku oteplí, nebude zase zbytečně topit.
Při kondenzačních kotlů lze nastavit i větší rozsah výkonu než u klasických kotlů. Minimální výkon začíná na úrovni čtyř kilowattů. U klasických kotlů výkon začíná od devíti kilowattů. Nízký výkon lze využít zejména na podzim a na jaře, kdy netřeba topit naplno. Klasické kotle tehdy zbytečně přetápět, respektive musí častěji vypínat a zapínat hořák, dokud kondenzační kotle dokážou topit plynulejší i při nízkém výkonu.