Určitě jste již měli možnost ochutnat datle – exotické ovoce, které se u nás ve větší míře pojídá zejména o Vánocích. Jsou skvělou náhražkou sladkostí a bohatým zdrojem energie. Obsahují spoustu vitamínů, minerálů a zdraví prospěšných látek. Víte ovšem, jak a kde rostou? Jak vypadá datlovník a je možné se v našich podmínkách dočkat jeho plodů?
Datlovník je palma, kterou mnoho lidí možná zná z dovolených u Středozemního moře, kde tyto stromy často lemují plážové promenády. Datlovník je poměrně velký strom, který dorůstá výšky 15 až 25 metrů a rozpětí jeho koruny dosahuje 6 až 10 metrů. Jde o jednoděložnou rostlinu a tak dřevo palmy datlové nemá letokruhy. Listy jsou zpeřené, u vzrostlých stromů až 5 metrů dlouhé s trny na řapíku. Jednu rostlinu může tvořit samostatný kmen, nebo shluk několika kmenů, které mají společné kořeny.Datlovník se hojně pěstuje v Severní Africe, na Blízkém a Středním východě, ale i v Řecku či Španělsku. Datlovníky se však vyskytují se také v jižní Asii, v Americe i Austrálii a pěstovat je můžeme i v našich klimatických podmínkách. Divoce tedy rostou v tropech i subtropech celého světa a tam, kde není možné je pěstovat pod širým nebem, si je lidé s oblibou dávají do interiérů. Nejsou nijak náročné, jde o naši nejběžnější bytovou palmu.
Druhy datlovníku
Datlovník (rod Phoenix) má asi 16 druhů a jednotlivé druhy mají různé odrůdy, takže vyznat se v těchto rostlinách, zvláště pak, pokud jde o mladší neplodící rostliny, opravdu není jednoduché. Mezi hlavní druhy datlovníků, se kterými se u nás nejčastěji setkáme, patří datlovník obecný (Phoenix dactylifera), datlovník kanárský (Phoenix canariensis), datlovník převislý (Phoenix reclinata) a asijský datlovník roebelenův (Phoenix roebelenii), který ze všech zmiňovaných druhů působí nejelegantnějším dojmem.
Pěstování ze semen
Datlovou palmu můžeme zkusit nechat vyklíčit ze semene – úspěšnost je poměrně vysoká. Pokud tedy máme k dispozici plody datle, tak ty sníme a necháme si z nich pouze onu pecku. O klíčivosti semen se přesvědčíte sami v případě, že vám vyroste rostlina i z pecky pocházející z kandované datle obalené v čokoládě. Pokud máme semeno připraveno, vytvoříme důlek v květináči a semeno do něj umístíme kousíček pod povrch substrátu. Semena datlovníku neklíčí na světle, potřebují být ve tmě, zahrnuté hlínou. Květináč poté umístíme na světlé místo a substrát v něm udržujeme vlhký. Jako první vyraší kořínek, který samozřejmě v květináči neuvidíme, až postupem času se dočkáme prvního zeleného špičatého lístku, který vykoukne nad povrch substrátu. Pokud datlovníkům dopřejeme trochu vlhkosti a tepla, vyklíčí semena za dva až tři měsíce.
Péče o datlovou palmu
Na substrát jsou tyto rostliny nenáročné, ideální je běžná směs zeminy s pískem či perlitem, která je dostatečně propustná. Zálivku i hnojení přizpůsobujeme ročnímu období. V létě je potřeba bohatá zálivka a neškodí ani časté hnojení rozpustnými hnojivy, v zimě musíme být se zálivkou opatrní. Substrát by jen neměl příliš přeschnout a co se týče hnojení, tak v tomto období nehnojíme vůbec. Palma však vyžaduje hodně světla v průběhu celého roku. Přes léto je tedy ideální dát palmu ven do zahrady nebo na balkón. Musíme ji však opatrně zvykat na přímé slunce, které je dosti ostré a mohlo by poškodit listy. Problémy datlovníku nedělá ani suchý vzduch.
Pokud se na datlové palmě, kterou pěstujeme v interiéru, objeví puklice či svilušky, musíme se jich zbavit pomocí chemie. Pokud se o datlovník budeme dobře starat a zajistíme mu dobré podmínky pro růst, musíme počítat s tím, že rostlina poměrně rychle poroste a může se stát, že se nám za pár let nevejde do obýváku. Venku však trvale zůstat nemůže, v našich klimatických podmínkách by nepřežila. Pro přezimování potřebuje teplotu nad 4 stupně Celsia, dospělé palmy pak snesou i teplotu o něco nižší.
Datlová palma přirůstá neustále novými listy ze svého středu. Listy, které zůstávají na obvodu, tak postupně sesychají, což je zcela normální proces. Suché listy můžeme zahradnickými nůžkami bez problémů odstřihnout. Na spodku listů jsou však poměrně dost pichlavé trny, tak je třeba dávat pozor, abychom se při stříhání nepopíchali.
Přesazování
Datlovníky mají velké kořeny, protože rostou v suchých oblastech, kde si musí za vodou prodrat cestu mnohdy až hodně hluboko. Vytvářejí tedy dosti silné kořeny, které i u mladých rostlin často utíkají z květináčů. Datlovník je tak třeba přesazovat do hodně hlubokého květináče – vhodné jsou speciální palmové květináče, které jsou dostatečně hluboké. Pokud se již stalo, že nám kořeny datlovníku prorostly květináčem, musíme z něj rostlinu opatrně dostat – v případě plastového květináče bude třeba jej opatrně rozstřihnout, abychom kořeny nepoškodili a nezničili. Na dno květináče je dobré dát drenáž, a poté palmu zasypeme hlínou tak, aby nebyla příliš utopená ani příliš nevyčuhovala – zkrátka tak, jak rostla doposud. Jakmile totiž kořeny prorostou až dolů ke dnu květináče, začnou rostlinku trochu vytlačovat nahoru. Pokud tedy rostlinu dáme zbytečně vysoko, mohlo by to pro nás do budoucna znamenat problém.
Můžeme si vypěstovat datle?
Pokud se těšíme na to, až bude naše datlová palma plodit, pravděpodobně budeme trochu zklamáni – palmy totiž plodí až ve třicátém roce věku. Pokud jste však přesvědčeni, že si na plody i v tomto případě klidně počkáte, pak pro vás máme další smutnou zprávu – datlové palmy jsou totiž dvoudomé, tzn. že existují jak samčí, tak i samičí rostliny. Abychom se tedy po třiceti letech čekání přeci jen dočkali plodů, musíme pěstovat společně samčí i samičí rostlinu. To je poměrně náročné nejen na prostor, ale také není nikde zaručeno, že nakonec po celou dobu vedle sebe nebudeme pěstovat dva samce či dvě samice. Je to hodně o štěstí. Datlových plodů se proto doma, u nás ve Střední Evropě, s největší pravděpodobností jen tak nedočkáme. Datlovník se tak vyplatí pěstovat spíše jako okrasnou rostlinu, která vnese do interiéru trochu exotiky.