Provensálský styl vznikl ve Francii , v 18. století. Jádrem se stala zejména jeho jihovýchodní část. Původně však nešlo o venkovský styl, jako je tomu nyní. Vznikl totiž z „palácového bydlení“, když hledalo panství odpočinek iv menších provinciích.
Kuchyň v provensálském stylu vyžaduje cit pro detail a estetické cítění při kombinování jednotlivých druhů nábytku, doplňků, dekorací , samotných materiálů, tvarů a barev. Přesvědčte se sami.
Typické barvy a tvary
Moderní kuchyně jsou často spojovány s bílou barvou a podobně je to i při kuchyňských linkách v provensálském stylu. Jedna barva, ale design vzdálený na kilometry daleko. Na čisté linie a ostré hrany zapomeňte, stejně i na plochy ve vysokém lesku. Jemná zdobenosť masivu a zejména bledší tóny dřeva jsou to pravé ořechové.
Typickou provensálskou barvou je tedy zmiňovaná bílá a její různé odstíny. Paradoxem však je, že varianta jasné bílé je naopak v interiéru nepřípustný. I fialová barv a má své uplatnění, avšak na doplňcích a dekoracích , zastoupené květů levandule , které jsou neodmyslitelnou součástí tohoto stylu.
Zařízení bytu v provensálském duchu připouští i pastelové barvy , ale pouze jejich tlumené a jemné odstíny. Ty se vyjímají i na bytovém textilu, polštářích, závěsech, ubrusech , ale také na stínidlech lamp a ložním prádle.
Věčný materiál provensálského stylu
Dřevo je od nepaměti materiálem představujícím kvalitu, dlouhou životnost a teplo domova. Zařízení bytu v provensálském stylu bez nábytku z masivu není tím, za co se chce vdávat. Jemnou zdobenosť, mohutnost, oblé nohy nábytku a typicky „ošoupaný vzhled“ si tento materiál jednoduše ptá.
I kuchyňské linky ho oblibě. Sice není levnou záležitostí, ale pro kuchyně v provensálském stylu je základním atributem zařízení . To doplňují frézované dvířka světle hnědé , případně světle barvy , no nejtypičtějším provedením jsou právě různé odstíny bílé .
Kuchyň v provensálském stylu a její charakteristika
Kromě zmíněných frézovaných dvířek ze dřeva jsou pro kuchyně v provensálském stylu charakteristické horní skleněné skříňky , které mají v podstatě funkci vitríny . Na odiv však nevystavují dekorace, ale kuchyňské nádobí a porcelánové dózy či hrnky . Těch v tomto případě nikdy není dost a platí pravidlo, čím starší, tím lepší .
V „moderních“ provensálských kuchyních často absentují horní skříňky a bývají nahrazeny masivními policemi s ozdobnými konzolami . Na jejich místě se stejně tyčí venkovské dózy na potraviny se špetkou patiny, jídelní nebo čajová souprava , například i na háčcích ze spodní části police.
Pokud máte k dispozici dostatek prostoru , určitě nezavrhni myšlenku ostrůvku . Ten je často dominantou provensálské kuchyně a tvoří její srdce. Běžně připomíná vzhled velkého jídelního stolu s několika zásuvkami. Nad ním visí ze stropu pánve či jiné nádoby na vaření. Nicméně třeba být opatrní, aby tyto venkovské prvky nepřipomínaly spíše nepořádek.
Doplňky v roli nábytku
Kuchyň v provensálském stylu musí obsahovat speciální skříňky na nádobí , které nabízejí „dobovou“ alternativu moderních organizérů. Nejsou skryté za dvířky, naopak, jsou doplňkem a praktičností v jednom. Běžně jsou lemovány ozdobnými lištami .
Na integrované spotřebiče raději zapomeňte (i když moderní verze provensálských kuchyní připouští už i ty). Specifickým znakem jsou volně stojící trouby , trendem pícky a smaltované umyvadla „vyčnívající“ z kuchyně. Celkový design podtrhují pětinový madla nebo porcelánové úchytky .
Kuchyňské sezení v provensálském stylu
Zařízení kuchyně v provensálském stylu se neomezuje pouze na kuchyňskou linku. Její součástí je i prostor na stolování , který ani zdaleka není nenápadný. Jeho výjimečnost však netkví v netradičnosti či v odvážných barvách.
Vyniká strukturou dřeva a masivními nohami stolu. Jejich výřezy do oblých tvarů a zdobenosť pravidelně zjemňuje bílá barva a přirozeně „ošoupaný“ vzhled připomínající patinu. Dřevěné židle nebo lavice doplňují podsedáky s romantickými vzory květin .
Jaké doplňky a dekorace použít?
I kuchyně v provensálském stylu by měla být místem praktičnosti a funkčnosti . Ani design však netřeba opomíjet a ten v duchu „Provans“ se navíc postará o příjemnou a útulnou atmosféru. S doplňky to však netřeba velmi přehánět. Přeplácanost může totiž požadovaný efekt potlačit.
Proutěné koše s květovanou textilní výstelkou jako alternativní způsob úložných prostor ve skříňkách či komodě jsou typickým znakemprovensálského stylu. Typická je rovněž již zmiňovaná patina , která se nachází na vázách, kuchyňských doplňcích i na nábytku či nástěnných hodinách .
Levandulové kytice , ale i jejich motiv na látkách či dekoračních cedulky a obrazech by měly zdobit každý interiér v provensálském stylu. Připouštějí se však i květiny slunečnice či růžové růže . Tyto jsou opět použity na dekoračním textilu, například na závěsech.
I stěny chtějí být provensálské …
Romantika a nostalgie jsou nositelkami provensálského stylu . Na jejich vytvoření se podílejí nejen dekorace s nábytkem, ale i jinak často nepovšimnuty stěny. Tlumené pastelové barvy jsou výborným adeptem pro omítky , protože celkově neutrální interiér zútulní.
I když je v tomto případě bílá barva alfou a omegou , jasná bílá na stěnách je faux pass. Důležité je kombinovat několik odstínů bílé , čímž se znásobí efekt „stínování “ a zařízení bytu tak nebude působit nudně.
Výbornou alternativou malby jsou tapety . Dominují květované vzory již zmíněných druhů květin, přičemž barvy nikdy nejsou výrazné a křiklavé. Všechno má svou jemnost . Díky ní jinak „masivní styl“ působí něžně.